Středa 17. října patřila v kostele sv. Vavřince múze Terpsichoré, antické múze tance a z tance se těšící. Klavírní kvarteto Ensemble Martinů potěšilo posluchače mírou vrchovatou nejen Slovanskými tanci Antonína Dvořáka a tangy Ástora Piazzolly, rozeznělo také celý gotický prostor výborným podáním soudobé hudby autorů Michala Müllera a Libora Ščerby.
Ensemble Martinů pod vedením flétnisty Miroslava Matějky, který v roce 1993 obnovil toto těleso s tradicí od roku 1978, s houslistkou Radkou Preislerovou, violoncellistou Bledarem Zajmim a klavíristou Štěpánem Kosem představilo nejprve skladbu Michala Müllera 1918, napsanou k letošnímu výročí vzniku samostatného Československa a dedikovanou přímo tomuto souboru. Čtyřvětá kompozice na nevelkém prostoru vyjadřovala složitý zápas o realizaci dlouholetého snu českého národa. Dala prostor úžasné flétně Miroslava Matějky, k níž se postupně přidávaly další nástroje v procítěné 3. větě právě s názvem Sny, aby krátce a nepateticky uzavřely v Reinkarnaci náročné téma s profesionálním nasazením hráčů ve vynikající souhře. Výběr z Dvořákových Slovanských tanců, č. 3, 7 a 8, op. 46 uvedlo kvarteto v úpravě Martina Hyblera v působivé orchestrální plnosti a i ve vysokých tempových partiích virtuózně odstíněné. Bravurně ovládané party nadchly a vzbudily obdiv v rychlém sledu tanečních sekcí a dojímaly poetikou pro Dvořákovu hudbu tak typickou.
Druhou část večera uvedl rozhovor s tématem tance podle zvolené múzy Terpsichoré. Host, choreograf a taneční pedagog Jiří Horák, jehož celoživotní náplní a láskou je především klasický balet, odpovídal na všechny otázky hostitelky Evy Garajové velmi fundovaně, s humorem i podrobným a srozumitelným výkladem. Zcela splnil očekávání vzácného hosta hudebního salonu, jak je cyklus Pražské múzy koncipován.
Ensemble Martinů uvedlo poté skladbu soudobého skladatele Libora Ščerby Sonate per Quartetto con flauto. Úvodní sólová flétna Miroslava Matějky byla zcela suverénní a emočně nevyčerpatelná, stejně jako doprovod houslistky Radky Preislerové, která okouzlila širokou škálou tónové techniky a hlubokého ponoru umocňujícího působivost Ščerbovy skladby zvláště ve 2. větě Adagio – Variace na Ave Maria. Bledar Zajmi ovládal violoncello zdánlivě neokázale, ale profesionálně. Klavír pod rukama Štěpána Kosa plnil úlohu většinou doprovodnou, avšak v sólových vstupech prokázal skutečnou úhozovou vytříbenost a dotvrdil vysokou interpretační úroveň Ensemble Martinů zcela samozřejmě.
Na závěr opět dostaly prostor tance, tanga z pera argentinského skladatele Ástora Piazzolly, psaná v jeho svébytném stylu tango nuevo – Libertango, Undertango a Violentango. V úpravě Michala Rataje hraje Ensemble Martinů tyto náročné a stylově charakteristické skladby s báječným mistrovstvím jednotlivých sólistů, kteří v souhře tvoří jedinečný celek. Publikum bylo poté odměněno přídavkem, známým Piazzollovým tangem Adiós Nonino, psaným autorem na památku úmrtí otce, plné smutku a nostalgie, ale také uhrančivé tangové rytmiky. Ensemble Martinů vytvořilo v nevelkém prostoru kostela sv. Vavřince působivou atmosféru setkávání vynikajících hudebníků s nadšeným publikem, aby společně přenášeli radost a krásu z hudby do všedního života.
