pátek, 3. červenec 2015

„Cvičte, stojí to za to!“

Napsal(a) 

Jiří Bělohlávek a žáci ZUŠ, foto Petra Hajská Jiří Bělohlávek a žáci ZUŠfoto: Petra Hajská

Titulek této glosy jsem převzal z programového textu Koncertu ke Dni hudby České filharmonie, který by se rozhodně měl stát tradicí. (První se pod patronací ČF uskutečnil v roce 2014 a zúčastnili se jej žáci čtyř ZUŠ ze čtyř krajů – Jihomoravského, Libereckého, Pardubického a Vysočiny.) Je realistický, protože v orchestru žáků základních uměleckých škol, v němž nejmladšímu bylo 14 a nejstaršímu 21 let, hráli 21. 6. 2015 ve Dvořákově síni Rudolfina nejen ti nejtalentovanější, ale také nejpilnější. Nástrojové skupiny pak vedli a řídili členové České filharmonie. A tak například les primů vedla Magdaléna Mašlaňová, sekundy Marcel Kozánek, violy Václav Valášek, violoncella Ivan Vokáč a kontrabasy Jaromír Černík; byli zde i hobojistka Jana Brožková, klarinetista Jan Brabec, hornista Zdeněk Divoký, trombonista Lukáš Moťka a další. Téměř stočlenný orchestr nejdříve zahrál pod vedením Ladislava Ciglera Smetanovu Šárku a poté, veden taktovkou Jiřího Bělohlávka, Dvořákovu Osmou symfonii G dur. Co této velké chvíli v životě mladých lidí předcházelo?

Na počátku bylo půlroční studium partů s učiteli. Pak se uskutečnily přípravné zkoušky: 2 x 2 tzv. zemské zkoušky v březnu a v květnu - celodenní (2, na nichž byli hráči z Moravskoslezského a Zlínského kraje; 2, na nichž byli hráči z Prahy, Královéhradeckého a Plzeňského kraje). Pobyt v Praze potom obsahoval: 18. 6. - celodenní individuální zkoušky dechů a smyčců pod vedením filharmoniků, 19. 6. - dopolední společná zkouška, 20. 6. - dopoledne + odpoledne s Jiřím Bělohlávkem, 21. 6. – generálka… a také výlet za Dvořákem I. i III. (ten byl přítomen koncertu) na Vysokou u Příbrami. 

Žáci ZUŠ, foto Petra Hajská Žáci ZUŠfoto: Petra Hajská

Provedení obou skladeb bylo nadšené, sice nervózní, mnohé nevyšlo podle představ mladých muzikantů, kvalita zvuku měla i přes mocnou podporu členů ČF přirozeně svoje mantinely, ale výsledek byl nesmírně sympatický a hodný úcty. Už jen zvládnout technicky party bylo určitě pro řadu žáků na hranici současných sil. Některá místa (zvláště v Dvořákovi) byla zvukově, zvláště v mase smyčců, opojná. Velmi dobře se v Praze představil dirigent Ladislav Cigler, který nejenže odvedl v přípravě práci hodnou úcty, ale vedl orchestr pevným, i když občas až příliš simplifikujícím gestem. V Rudolfinu mu vše nevyšlo ideálně, dechy nebyly vždy přesné a čisté, rapsodičnosti bylo občas příliš, ale Šárka měla očekávanou melodičnost i bojovné drama.

O Jiřím Bělohlávkovi jeden orchestrální teenager řekl, že mu „připadal jako kouzelný dědeček“. „Žákovský“ orchestr mocně inspiroval, byl vlídný i přísný a je možné, že se dětem jeho taktovka proměnila v kouzelnou hůlku. Vlastně proč ne, když z nich dostal i to, co v nich zdánlivě nemělo ještě být… Musím dodat, že příjemným a vtipným průvodcem večera byl Petr Kadlec, jenž v České filharmonii odpovídá za přípravu a realizaci všech edukačních aktivit… Z koncertu jsem odcházel s pocitem, že takováto ad hoc sestavená „filharmonie“ byla zajímavější nežli leckteré (starší) studentské zahraniční orchestry, které v létě navštěvují českou metropoli, že práce a úroveň zušek je pozoruhodná a že je tento systém vzdělávání vzácným kulturním pokladem našeho státu!

Jiří Bělohlávek a žáci ZUŠ, foto Petra Hajská Jiří Bělohlávek a žáci ZUŠfoto: Petra Hajská

Jaké byly hlavní myšlenky celého projektu? 1. Vizitka ZUŠ a jejich propagace, 2. Kooperace řady škol a navázání osobních kontaktů mezi dětmi a studenty a kontaktů s hráči ČF, 3. Silný vzkaz České filharmonie a speciálně Jiřího Bělohlávka společnosti a stávajícímu politickému spektru, že náš první orchestr podporuje systém základního uměleckého školství a razantně za ním stojí!

Na závěr přehled zúčastněných základních uměleckých škol z krajů Královéhradeckého, Ostravského, Plzeňského, Zlínského a Prahy: ZUŠ Ilji Hurníka - Praha 2, ZUŠ T. Brzkové, ZUŠ Ostrava - Poruba, ZUŠ B. Smetany - Plzeň, ZUŠ Červený Kostelec, ZUŠ Viléma Petrželky - Ostrava (Hrabůvka), ZUŠ Charlotty Masarykové, ZUŠ Police nad Metují, ZUŠ Hradec Králové - Habrmanova, ZUŠ Hradec Králové - Střezina, ZUŠ Zlín - Malenovice, ZUŠ Zlín - Jižní Svahy, ZUŠ Praha 8 - Klapkova 25, ZUŠ Klatovy, ZUŠ Plzeň - Sokolovská, ZUŠ Rychnov nad Kněžnou, ZUŠ Kroměříž, ZUŠ Lounských 4/129 - Praha 4, ZUŠ Jana Hanuše - Praha 6, ZUŠ Praha 10 - Hostivař, ZUŠ Uherský Brod, ZUŠ Třemošná, ZUŠ Josefa Kličky, ZUŠ Trutnov, ZUŠ Ostrava - Mariánské Hory, ZUŠ Náchod, ZUŠ Týniště nad Orlicí a Gymnázium a Hudební škola hl. m. Prahy, ZUŠ.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.