čtvrtek, 20. říjen 2016

České trio v Sukově síni

Napsal(a) 

Miroslav Petráš, Dana Vlachová a Milan Langer, foto Jiří Antalovský Miroslav Petráš, Dana Vlachová a Milan Langerfoto: Jiří Antalovský

Jméno Českého tria se tiskne v koncertních programech více než tři čtvrtě století. Málokterý komorní soubor slavného jména je schopen prodloužit své trvání bez znatelné ztráty originality a přízně publika i po úplné generační výměně svých členů. Už i proto, že druhá generace je vždy poměřována vzpomínkou na své předchůdce. V Sukově síni pražského Rudolfina zazněl 12. října v rámci Hudebních podvečerů Českého spolku pro komorní hudbu koncert Českého tria (Dana Vlachová - housle, Miroslav Petráš - violoncello, Milan Langer - klavír), který opět potvrdil, že současné České trio je výjimkou. Samozřejmě že současná interpretační podoba souboru se v mnohém od svých předchůdců liší, stejně jako podmínky a doba. Nicméně i v přetlaku množství našich i světových komorních souborů má České trio nadále schopnost i zhýčkané publikum svým hudebním sdělením přesvědčivě zaujmout. Ač každé špičkové klavírní trio je vždy souborem umělecky rovnocenných sólistů, jeho určujícím a dominantním prvkem bývá především umění klavíristy. Během několika minut poslechu Českého tria je však zjevné, že tvůrcem a představitelem tváře hudebního obrazu souboru je především výrazná, osobitá expresivita a temperament Dany Vlachové. 

Toto platí i pro čtyřvěté Klavírní trio c moll op. 1 č. 3 Ludwiga van Beethovena, byť jeho klasická kompozice klavírní part výrazně upřednostňuje. Tím nijak nechci zpochybňovat klavírní dokonalost Milana Langera, ale jiskra, tah a osobitost hudebního výrazu byla nejen zde, ale po celý koncert zřetelnou zásluhou houslistky.

Jednovětá freska Eduarda Douši Operation Anthropoid z roku 2014  je inspirována významným činem českého protinacistického odboje. Doušu pokládám za jednoho z nejzajímavějších českých skladatelů jeho generačního okruhu. Jeho hudba je vždy vtipná, obsažná, nic nepředstírající. I při využití nejnovějších kompozičních technik neunaví, vyjadřuje se výstižně a srozumitelně. Operace Anthropoid je dramatická, zvukově barevná kompozice, a zvláště její závěr je svou silou a jímavostí velmi působivý. Vznikla na objednávku Českého tria, které ji provedlo s přesvědčivou účinností a nástrojovou dokonalostí.

Klavírní trio g moll op. 15 Bedřicha Smetany je spolu se dvěma smyčcovými kvartety stále vyhledávanějším klenotem nejen české, ale světové komorní tvorby. Vždy znovu v něm lze nacházet další možnosti projekce v něm skrytých dimenzí nadčasové působivosti. V pojetí Českého tria opět vyniklo již zmíněné specifikum souboru, jímž je sugestivně dominantní projev Dany Vlachové. Úvodní houslové sólo s jeho vnitřní intenzitou, barvou zvuku na G a vůbec celkový tah, napětí a směřování celkového toku frází jí může závidět většina pánů houslistů. V tomto duchu České trio osvítilo celé dílo dalším zajímavým a neotřelým způsobem. Ač akustika sálu se přestavbou zřetelně zlepšila, nemohu se zbavit rozporuplného pocitu z poslechu zvuku křídla Fazioli. Velmi krásný a kultivovaný zvuk přechodem do vyšší dynamiky jakoby skokem se stává až sprostě hlučným. Jestli to tak působí i na pódiu, musí být nesnadné se tomu přizpůsobit. Tento sál by si místo experimentu zasloužil špičkového Steinwaye.

Závěrem umělci příjemně překvapili dvěma osvěžujícími triovými transkripcemi M. Petráše z jazzových skladeb Jaroslava Ježka.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.