pondělí, 10. červenec 2017

Truhla pokladů Karla Velebného

Napsal(a) 

Řada osmi CD archivních nahrávek skupin i příležitostných sestav Karla Velebného, tedy Studia 5, SH Quintet/S+H kvartet/SHQ či Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet, patří k vůbec nejdůkladnějším a nejpreciznějším vydavatelským počinům mezi reedicemi domácího jazzu. Jak po stránce zkompletování zvukových materiálů, tak kvality remasteringu a v neposlední řadě díky precizní dokumentaci.

Důležitost reedičního projektu tkví nejen v zaplnění mezery v dostupnosti diskografie vibrafonisty, saxofonisty, pianisty, skladatele a aranžéra Karla Velebného (1931–1989), jedné ze zakladatelských figur českého, potažmo československého moderního jazzu. Jde vlastně o dokumentaci celého zdejšího vývoje žánru. Vždyť tvorba Velebného a jeho kapelových souputníků nápadně ukazuje, jak se do našeho prostředí propisovalo dění na americké, potažmo světové scéně. Od cool jazzu a tzv. žánrů Západního pobřeží, přes hard bop, third stream, laškování s free jazzem, post-bop až k lehkým dotekům fúze a dílčímu akceptování elektrofonických nástrojů. Přitom vždy s typickým místním nátiskem, jak konstatoval už v roce 1960 Václav Kučera ve stati o Studiu 5, publikované ve sborníku Taneční hudba a jazz: „V melodice této původní naší tvorby (míněn je Velebného cyklus Rodinná kronika), kterou Studio 5 přímo vyvolalo v život, lze postřehnout mnoho vysloveně českých intonačních prvků. Českost hry a tvorby Studia 5 vidím však především v rudimentální zdravé hudebnosti, jež ‚z krve do krve proniká‘.“

Tento a mnoho dalších dobových textů cituje v bookletech CD hudební publicista a editor Jaroslav Riedel, tradičně pečlivý, který měl na starosti ediční přípravu náročného projektu. Jde o přidanou hodnotu, která činí z reedic také „magazínově“ záživnou, stručnou hudebně-historickou sondu.

Nečekaný nález

Zásadním přínosem reediční řady, zvláště titu­lů Studio 5 – Modern Jazz a SHQ – Rodin­ná kronika, ale i bonusových částí dalších disků, je shrnutí a usoustavnění nahrávek, které původně vycházely roztroušené na malých vinylových EP deskách či kompilacích. Tudíž byly před vydáním kompletu, s výjimkou sběratelských burz a webových portálů, prakticky nedostupné. Kompletace nahrávek z archivu Supraphonu přitom musela v mnohém připomínat onen slavný fiktivní průzkum truhlice pozůstalosti génia Járy da Cimrmana, kterou Karel Velebný alias dr. Evžen Hedvábný objevil v roce 1966 na „svojí chalupě“ v neexistující sudetské vesničce Liptákov.

Milé překvapení představuje také objev jedné dosud nepublikované nahrávky S+HQ (skupina tehdy vystupovala v obsazení Jan Konopásek, Karel Velebný, Milan Pilar a Pavel Staněk), pořízené ve Studiu Strahov 3. března 1962. Jde o Pilarovu kompozici Ráno patří valčíku a nalezneme ji na CD Rodinná kronika. Autor krátce po nahrání snímku emigroval do „nepřátelského“ západního Německa. Což mohlo být důvodem, proč vydavatel jeho dílko jednoduše pohřbil.

„Krátce po Pilarově emigraci taky vyšla skladba Rodinná kronika – I. část, tu ovšem Pilar nenapsal, jen v ní hrál na basu. Takže byl z dokumentace jednoduše vyškrtnut. Ale později, v roce 1966, vyšly další archivní nahrávky s Pilarovou účastí a nikdo už jeho jméno neškrtal. Nedá se tedy říci, že by vydavatelství důsledně postupovalo podle nějakých jednotných směrnic,“ upřesnil Jaroslav Riedel.

Na téma dokumentace editor projektu dodal: „Mnohdy na deskách nebylo obsazení uvedeno vůbec a v archivu Supraphonu je bohužel spousta chyb. Ale šlo o dlouhodobě plánovaný projekt, zpracováním dokumentace Studia 5 a SHQ jsem se zabýval několik let, takže se nakonec většinu nejasností podařilo vyřešit. Hodně pomohl sběratel Lukáš Machata, který vůbec má na této edici velkou zásluhu. Také masteroval polovinu titulů, půlku dělal Broněk Šmid. Důkladně jsem vše probíral také s Janem Konopáskem, velmi vstřícným a okouzlujícím člověkem. Má pořád výbornou paměť a dokumentaci k prvním čtyřem diskům pečlivě zkontroloval.“

Proti proudu i s proudem

Datace reedovaných nahrávek počíná rokem 1958, kdy se Studio 5, jedna z mála profesionálních „malých sestav“, která se u nás věnovala modernímu jazzu, dobrala nahrávky skladby Two Brothers ve studiu Československého rozhlasu. Šlo o pro dva saxofony upravený standard Four Brothers, který v roce 1947 napsal Jimmy Giuffre pro orchestr Woodyho Hermana.

Studio 5 sestavili bývalí hráči Orchestru Karla Krautgartnera (mnozí s předchozími zkušenostmi u Gustava Broma), což barvitě popsal flétnista a saxofonista Jan Konopásek v rozhovoru pro HARMONII 2/2002: „V roce 1958 byl Karel Krautgartner donucen, pod tlakem StB, rozpustit svůj nádherný a velmi slavný orchestr z kavárny Vltava. Náš poslední zájezd s ním byl do Polska. (…) V Katovicích jsme se slezli na pokoji Luďka Hulana a zkoušeli si zahrát (…) Docela nám to šlapalo a po chvíli přišel Luděk s nápadem, že bychom se mohli pokusit takhle pokračovat.“

Právě tehdy vznikl základ sestavy Jan Konopásek, Karel Velebný, Luděk Hulan a Ivan Dominák, ke které se brzy přidal kytarista Vladimír Tomek (Orchestr Karla Vlacha, v roce 1957 se snažil zavést vlastní combo) a o něco později trombonista Artur Holitzer. Ač se kapela nechala inspirovat Modern Jazz Quartetem Johna Lewise a Milta Jacksona či Gerrym Mulliganem (natočila i jeho kus Swing House), soustředila se převážně na autorský materiál, který dodávali hlavně Velebný a Hulan. Všechny dostupné nahrávky Studia 5, existujícího v letech 1958 až 1961, shrnuje disk Modern Jazz. Samozřejmě zde najdeme celý obsah stejnojmenného desetipalcového LP, vydaného v roce 1961 (tedy ve „vývozní“ verzi, v ČSSR šlo o eponymní titul v unifikovaném obalu). Ovšem současná dramaturgie dala přednost jinému, chronologickému řazení nahrávek.

Booklet prvního CD reediční řady vhodnou citací charakterizuje také společenské klima, se kterým se jazzoví hudebníci museli potýkat od začátků svých kariér: „Můžeme uvést nespočetné množství konkrétních dokladů, jak jazzová hudba neblaze působí na své vyznavače, jak v nich ubíjí kladné lidské vlastnosti a podporuje vybíjení primitivních lidských pudů. Stala se rafinovaným propagátorem ‚amerického způsobu života‘, neodlučitelnou součástí propagandy kosmopolitismu jakožto ideologie amerického imperialismu,“ psalo se ještě v roce 1953 v Lidové tvořivosti.

Karel Velebný (zcela vpravo) v méně obvyklé roli saxofonisty, foto archiv Indies Happy Trails Karel Velebný (zcela vpravo) v méně obvyklé roli saxofonistyfoto: archiv Indies Happy Trails

Mimořádně zajímavý je již zmíněný druhý, žánrově pestrý disk řady, nazvaný Rodinná kronika. Nahrávkami z EP a kompilací, jako byla supraphonská „audio-ročenka“ Československý jazz 1962, resp. Československý džez 1963 a příslušných snímků retrospektivního titulu Tak hrál S+HQ (1966) mapuje zrod Velebného celoživotního projektu SHQ (ať už vystupoval pod jakýmikoliv modifikacemi názvu, odvozeného z prvního stálého působiště souboru na prknech Divadla Spejbla a Hurvínka) v letech 1962–1963. Tehdy se v obsazení vedle Velebného a Konopáska objevili např. Antonín Julina, Zdeněk PulecLaco Deczi či Rudolf Dašek.

Následují reedice dvou již skutečných profilových alb SH kvintet a SHQ a přátelé (nahrávky z roku 1964, obě LP desky byly poprvé vydány o rok později), doplněné bonusy. Tehdy se sestava s Lacem Deczim a Lacem Troppem ponořila převážně do hard bopu. Mezi přáteli, hosty druhé z desek, figurují například Jan Spálený s tubou či budoucí hvězdný Čechoameričan Jiří Mráz. Jde zá­roveň o záznam přátelského rozpadu původního obsazení kapely na dva následnické soubory, Velebného S+HQi Konopáskovu, Decziho a Troppovu odnož SHQ, po brzkém Konopáskově odchodu přejmenovanou na Reduta kvintet. Album SHQ a přátelé totiž do jisté míry zachycovalo součet obsazení obou budoucích kapel. Důvody rozdělení původního SHQ lapidárně vystihl Konopásek: „Kájovi Velebnému tehdy zejména neseděly nezkrotné charaktery obou Laců.“

Mezi bonusy CD SHQ a přátelé najdeme i jeden ze zmíněných výletů do oblasti třetího proudu, nastudování kompozice skladatele Pavla Blatného Tre per SHQ. Více pokusů o žánrový experiment na pomezí jazzu a soudobé hudby přináší páté CD Karel Velebný – Ztráta nalezeného syna. Jeho základ tvoří LP Československý Jazz 1966, pro které dal Velebný dohromady příležitostné sestavy All Stars a Jazzoví sólisté s Jaromírem Hniličkou, Karlem Krautgartnerem, Jiřím Mrázem, Evženem Jegorovem či Karlem Růžičkou. CD doplňuje koláž hudby SHQ a poesie Václava Hraběte recitované Janem Třískou z LP Poesie a jazz II (1967).

Zbylé tři disky jsou „pouhými“ (tedy bez materiálu vhodného pro bonusy, což prvnímu vydání nahrávek na CD nijak neubírá na atraktivnosti a důležitosti) reedicemi tří alb: Jaromír Hnilička & Karel Velebný Tentet – Týnom tánom (1971), kde dva aranžéři a vynikající instrumentalisté po svém a jazzově uchopili motivy lidových písní. A dvou zásadních, dodnes asi relativně dobře známých desek SHQ Motus (1971) a Jazzové nebajky (Panton 1973).

O zrodu reedic

Vydařil se i remastering z původních studiových pásů. Nahrávky znějí čistě a přehledně, zvuk ovšem respektuje dobový charakter. Na studiovém čase se jistě nešetřilo. Vydávat takto pečlivou a nákladnou sérii historických alb i proto není zrovna lukrativní činnost. Realizace by nebyla možná bez nadšení a ohromné osobní investice Jaromíra Kratochvíla z vydavatelství Indies Happy Trails a samozřejmě Jaroslava Riedela.

„Karla Velebného a SHQ považuji za jednoho z našich nejlepších, ne-li nejlepšího jazzmana, který byl nejen skvělým instrumentalistou a skladatelem, ale i propagátorem moderního jazzu u nás. Připadalo mi jako strašná chyba, že na kompaktních discích u nás kromě titulu Parnas a CD Radioser­visu v podstatě nevyšlo vůbec nic. Proto jsem se rozhodl po dohodě s Jaroslavem Riede­lem oslovit Supraphon a požádat o licenci na dostupné nahrávky,“ vysvětluje Kratochvíl.

„Nejtěžší bylo asi poskládat ta alba, která nebyla vydána jako řadová LP, konkrétně Studio 5, Rodinná kronika a Ztráta nalezeného syna. Také fotky se sháněly velice těžko. Naštěstí se našly dobré duše, které poskytly fotky ze svého archívu, konkrétně Petr Kořínek, Josef Vejvoda, Jan Konopásek a další,“ dodává vydavatel.

Výzva do budoucna? Škoda že zatím neexistuje české vydání dvou, i v bookletu zmiňovaných desek, pořízených v někdejším západním Německu. Tedy LP Karel Velebny/SHQ – PF 69, natočeného v dubnu 1967 či v roce 1968 (údaje na rozdílných starých vydáních se liší) a vydaného s etiketou ESP, a Karel Velebny / Nonet SHQ & Woodwinds s datem nahrávky 20. února 1968 pro vydavatelství SABA, kdy figuroval v sestavě i Jiří Stivín. Existuje ovšem německá reedice PF 69 na CD z přelomu tisíciletí i americké CD z roku 2008. Druhá zmíněná deska vyšla jako reprint pro sběratele na vinylovém LP v Německu (2001, label Speakers Corner Records) a na CD v Japonsku v roce 2006 jako třetí díl řady From Europe With Jazz. Jde tedy o nahrávky dostupné alespoň pro nadšence, ochotné zapátrat a investovat vyšší částky.

Vydavatelství Indies Happy Trails má ovšem konkrétní a velmi chvályhodné plány na podobně precizní zpřístupnění nevydaných snímků SHQ z archivu Českého rozhlasu i soukromých nahrávek. Na vydání navíc čekají desky Rudolfa Daška, projekty Luďka Hulana, případně další historické střípky, třeba záznamy skupin mladého Jana Hammera (třeba Junior Tria s bratry Vitoušovými), Zdeňka PulceSextetu Ferdinanda Havlíka. Věřme, že na jejich důstojné remasterování a vydání dojde.

Související položky (podle značky)

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.