pondělí, 31. červenec 2017

Harmonie 8/2017

Napsal(a) 

Harmonie 8/2017 Harmonie 8/2017

Milí čtenáři,

tyto řádky píšu krátce poté, co v jazzovém světě zarezonovala nepříjemná zpráva: ve věku 60 let zemřela pianistka Geri Allen, kdysi výrazná postava hudebního hnutí M-Base, která hrála s Ornettem Colemanem, Charlesem Lloydem, Jackem DeJohnettem a dalšími jazzovými legendami. V záplavě virtuálních kondolencí a poct známé hudebnici zapadl fakt, že k probojování na jazzový Olymp patrně musela udělat o něco více než její generační souputníci. Jakkoli sebevědomá, jako žena to ve stále maskulinním jazzovém prostředí neměla vždy jednoduché – prorazit znamenalo pracovat na sobě víc než jiní a dokázat, že hraje stejně dobře, ne-li lépe, než její mužští kolegové.

Diskuse o odlišných šancích (a vůbec podpoře) žen v jazzové oblasti se na jaře znovu rozhořely na hudebních webech po kontroverzním interview Ethana Iversona (Bad Plus) s Robertem Glasperem. Druhý zmiňovaný v rozhovoru v podstatě řekl, že ženské posluchačky oceňují hlavně groove (na kterém Glasper hodně staví) a nejsou schopny docenit dlouhá sóla a komplexnější hudební formy. Jinak řečeno, pradávný mýtus o racionálních mužích a emocionálních ženách. Bezpochyby sexismus zaslouženě vzbudil odezvu v jazzové komunitě (vyjádřili se například Terri Lyne Carrington, Rachel Z, Vijay Iyer, Michelle Mercer) a hlavně plodnou diskusi o tom, jaké konsekvence má podobné uvažování pro umělce i jejich publikum.

Dodávám, že šlo o diskusi, jejíž úroveň můžeme našim kolegům za oceánem závidět. Přitom se sexismem mnohdy tvrdšího zrna se můžeme setkat i v českých podmínkách. Například prestižní český B-Side Band (doprovází V. Dyka) své nové album nedávno propagoval nosičem přilepeným na zcela nahé ženské tělo s titulkem: „Je sexy, je hravé, je něžné, je vzrušující a bude vás bavit.“ Jsem si jist, že profesionální brněnské těleso takovou reklamu nemá zapotřebí. O to víc mě zarazila odpověď bigbandu na mou dobře míněnou výtku: „Pro nás je nahota krásná, ale především přirozená. Dnešní doba kazatelů jediné pravdy a lidí, kteří nemají rádi sami sebe a otravují okolní svět, není pro nás normální. Slušná nahota je projev čistoty a přirozenosti. Jestli je krása ženy pro někoho aspirace na Sexistické prasátečko, je nám líto a nestojí nám za to s ním dál rozvíjet tuto debatu.“

Já si naopak myslím, že podobnou debatu rozvíjet třeba je, protože jinak patrně nikdy nepřijdeme na kloub nejen tomu, proč v B-Side Bandu nehraje jediná (!) žena, ale i deficitu žen v českém jazzu obecně (čest výjimkám). Jednou z cest k porozumění je možnost ptát se těch, které se na výsluní nedostaly, protože se nechaly podobně maskulinním prostředím odradit. Jinou pak obrátit se na ty, které se navzdory okolnostem dokázaly prosadit a dnes patří k nezpochybnitelné špičce.

K takovým vzorům patří jistě i Carla Bley, od níž „nakupují“ skladby newyorská jazzová esa a v jazzové historii zanechala nesmazatelný otisk. Jsem rád, že právě srpnové HARMONII poskytla obsáhlé interview (spolu se svým životním a hudebním partnerem Stevem Swallowem) při své poslední zastávce v Praze. Přináší vynikající vhled do myšlenkových pochodů ikony jazzové avantgardy, ale okouzluje i noblesou, s níž se ti dva – muž a žena – hudebně a intelektuálně respektují a doplňují. Pojďme se v roce 2017 inspirovat u lidí, jako je Bley, a odhoďme stereotypy, které už tak menšinovému žánru spíše škodí, než že by mu přinášely nové publikum.

Příjemný zbytek léta přeje

Petr Vidomus, editor jazzové rubriky

vychází 28. 7. 2017

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 8/2017

obsah

3 Ohromné maličkosti (Luboš Stehlík)
O dvou knižních titulech: Josef Suk – Housle, můj osud a Česká filharmonie – 120. sezona.

4 Albert Roussel a jeho česká přátelství (Aleš Březina)
Je sice obecně známý, ale jeho hudba po druhé světové válce prakticky zmizela z koncertních pódií. Letos v srpnu uplyne od jeho smrti osmdesát let.

6 Jan Bartoš: Klavír je nástroj transformace a je nutné překonávat jeho omezení
(Věroslav Němec)
Dialog v útulné hradčanské kavárně Pointa o tom, co prožil, i o tom, co ho čeká.

12 Tiché štěstí a pokora skutečného muzikanta (Magdalena Nováčková)
S Nicolasem Altstaedtem o hlubinné podstatě věcí a o inspiraci, která je všude.

16 O festivalu, který rozsvítil pražský podzim (Luboš Stehlík)
Dvořákova Praha zatím přímo nekonkuruje Pražskému jaru, ale co se týká například zajímavosti komorní hudby nebo jmen sólistů, dirigentů a orchestrů, už mu zdatně šlape na paty.

18 Cardiff Singer of the World 2017 (Mirka Zemanová)
„Vysoký, dlouhonohý a dlouhoruký barytonista pochází z rodiny kočovníků, kteří chovají skot a dobytek na stepi, v území asi 400 km2.“ Letošní cardiffská soutěž nabídla pozoruhodné příběhy.

20 Petra Matějová má o dvě stě let staré hudbě absolutně jasno (Irena Černíčková)
S přední českou hráčkou na historické klávesové nástroje o novém albu, pařížských studiích a o tom, zda by byl Beethoven rád, kdyby měl k dispozici špičkový Steinway.

24 Lothar Knessl v roli zprostředkovatele (Lenka Nota)
Bez něj by dnes svět soudobé hudby v rakouském hlavním městě nebyl tím, čím je.

27 Ad fontes musices / K pramenům hudby (Jan Baťa)
Kutnohorský kodex.

30 Monika Štreitová: Mám štěstí na lidi, kteří mne mají rádi a stále mne posouvají dopředu
(Lukáš M. Vytlačil)
Flétnistka, dcera slavného otce a propagátorka soudobé hudby.

42 Andrea Kramešová: Můj repertoár mne stále naplňuje (Markéta Jůzová)
Mimořádné taneční výkony předvádí s úspěchem na naší první scéně dlouhodobě Andrea Kramešová, první sólistka Baletu Národního divadla v Praze.

46 Od mikrofonu do koncertního sálu a naopak (Bohuslav Vítek)
Od let okupace po současnost.

54 O soutěžení (Pravoslav Kohout)
Dozvuky Kocianovy houslové soutěže.

56 Yardbird (Mirka Zemanová)
Evropská premiéra opery o legendárním jazzmanovi Charlie Parkerovi.

58 Pražská zastavení Wyntona Marsalise (Igor Wasserberger)
Poslední zastavení Wyntona Marsalise v české metropoli zaplnily tři velké koncerty s Jazz at Lincoln Center Orchestra, workshopy s mladými hudebníky i spontánní setkání s českými přáteli.

60 Carla Bley & Steve Swallow: Rajčata už po nás nehází (DJ Mobley)
Dva hudebníci, kteří dávno nemají světu ani sami sobě co dokazovat.

67 Recenze

Petr Vidomus

V Harmonii zakotvil na podzim 2004, kdy si jej na základě reportáže z francouzského jazzového festivalu vybrala jako svou náhradu Petra Konrádová (Petro, díky!). Stal se editorem jazzové rubriky časopisu, což znamená, že pro vás vybírá ta nejzásadnější témata, která hýbou světem tohoto žánru, dohlíží na kvalitu článků a v neposlední řadě sám píše. Do jeho textů se může promítat láska k sociologii, Francii a jazzrocku 70. let. Mimo to má rád dobré víno, cestování a fotografii. Můžete jej znát také coby hlas stanice ČRo Jazz.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.