úterý, 27. červen 2017

Harmonie 7/2017

Napsal(a) 

Harmonie 7/2017 Harmonie 7/2017

Člověk štědrý bývá bohatší, a kdož svlažuje, také sám bude zavlažen. (Přísloví 11, 25)

Milí přátelé HARMONIE,

31. květen 2017 se stal hořkým dnem české kultury, zvláště pak hudby. Z tohoto světa odešel Jiří Bělohlávek, nejvýznamnější dirigent naší české současnosti. Člověk, který po skončení angažmá v BBC Symphony Orchestra započal svou misi v České filharmonii, zachránil ji z údolí smrti, nabil ji novou energií a cílevědomě ji vedl mezi elitní světové orchestry. Zásadní otázka České filharmonie zní – co bude po Jiřím Bělohlávkovi, a to nejen umělecky, ale možná, co se týká českého státu, i ekonomicky, neboť byl jediným hudebníkem, kterému naši politici s respektem naslouchali. Provizorium nesmí trvat dlouho! A ČF nesmí promrhat pětiletou práci svého šéfa. Nejistota však není jen v České filharmonii, ale i ve vedení Pražského jara. Nevidím v České republice žádného umělce, který by jej mohl plnohodnotně nahradit v roli prezidenta festivalu a být uznávanou tváří pro celý svět.

Jiří Bělohlávek se stavěl ke své zákeřné nemoci pozitivně – chtěl ji udolat prací. Nemoc zvítězila a plány přišly vniveč. Těšil se na velkolepé koncertní a nahrávací plány. Některé asi převezmou jeho blízcí kolegové (Byčkov, Honeck, Hrůša…), leccos bude nutné pozměnit, upravit, něco je však, obávám se, vážně ohroženo. Lítost mě jímá při vědomí, že už nevzniknou záznamy výkladů Pragy, Epilogu a Pohádky léta Josefa Suka nebo jeho první nahrávka Dvořákova Requiem… Česká filharmonie ztratila umělecký leadership, filharmonické děti vlídného Bělokněžníka.

Jiří Bělohlávek svlažoval svým darem hudby desítky let tisíce vnímavých lidí. Jsem hrdý, že se mohu mezi ně řadit. Začalo to na počátku 70. let v roli posluchače. V 80. letech jsem měl životní štěstí, že jsem se pod jeho vedením aktivně účastnil provedení hlavně hudby Dvořáka. (Stabat mater Antonína Dvořáka bylo nejsilnějším zážitkem mojí pěvecké kariéry!) V 90. letech jsem se dostal díky novinařině do pozice detailně naslouchajícího člověka. Přišly však i okamžiky, kdy mě síla osobnosti Jiřího Bělohlávka a naléhavost sdělení přiměly, abych z této role vystoupil a nechal na sebe působit proudy jeho imaginace. Příkladem za všechny je Schönbergova Zjasněná noc nebo jeho poslední koncert, jenž jsem navštívil – Pátá symfonie Gustava Mahlera 3. května 2017 s Českou filharmonií. Několikrát jsem s ním vedl dlouhý dialog a byly to pro mě intelektuální svátky. Naposledy jsem s ním hovořil 16. dubna 2017, kdy byl hostem koncertu, který jsem si uspořádal ke svým narozeninám. Do konce života budu nosit v srdci slova, která mi tehdy řekl…

V červencovém vydání najdete vzpomínky na Jiřího Bělohlávka. Obálka je však projekcí naděje. Petr Nekoranec má totiž možná v tornistře maršálskou hůl a mohl by se dostat mezi mezinárodní tenorovou elitu. V klavírní je už pevně usazen klavírista Jan Lisiecki. Rozhovor s ním velmi doporučuji Vaší pozornosti. Zdá se, že Bohuslav Martinů by mohl mít po odchodu Jiřího Bělohlávka nového světového ambasadora – Manfreda Honecka… Jazzová rubrika je opět špičková. Například Matt Fripp, odborník na propagaci kapel, se podělí o tipy na jazzové kluby a doporučení hudebníkům napříč žánry. Nicméně už teď Vás zvu do měsíce srpna. HARMONIE otiskne unikátní rozhovor s jazzovými legendami Carlou Bley a Stevem Swallowem!

Luboš Stehlík

vychází 28. 6. 2017

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 7/2017

obsah

3 Paradoxy (Luboš Stehlík)
Glosa o odcházení, vytěsnění hudební kritiky z masových médií a poněkud nekonkrétním zpívání.

4 Význam v hudbě (Jaroslav Mihule)
Výňatek z knihy Otázky hudební estetiky.

6 Jiří Bělohlávek: Vzpomínky přátel
David Mareček, Simon Rattle, Magdalena Kožená nebo Alisa Weilerstein o tom, který bude chybět.

10 Petr Nekoranec uprostřed newyorských dní (Michaela Vostřelová)
Jaký byl první rok v operním studiu MET?

16 Jan Lisiecki: Každé ráno se probouzím šťastný (Magdalena Nováčková)
O krásách života, vlastní identitě, kouzlu kočování, Newfoundlandu…

20 Manfred Honeck na cestě s Bohuslavem Martinů (Petr Veber)
O věčnosti, pradávném Gilgamešovi a modernosti Martinů.

23 Benoît Dratwicki má mnoho důvodů k nadšení (Josefína Matyášová)
S hudebním historikem a teoretikem, odborníkem na francouzskou operu 18. století nejen o letošním ročníku Letních slavností staré hudby.

26 Ivan Ženatý: Být laureátem není místenka v síni slávy na doživotí (Luboš Stehlík)
Bezprostředně po soutěži Pražského jara s předsedou poroty.

30 Na těžkou dobu, na lehkou dobu (Michaela Vostřelová)
Zuzana Růžičková, volné myšlenky nad obrazem a hudbou Viktora Kalabise.

34 Učitel a žák (Luboš Stehlík)
S Bohuslavem Matouškem a Jakubem Junkem v rozhovoru od Českého Krumlova přes Prahu až po Moskvu.

38 Ad fontes musices / K pramenům hudby (Stanislav Tesař)
Co hudební prameny také prozrazují aneb hudba putující.

42 Olga Borisová-Pračiková (Martin Jiroušek)
Člověk, který se rozhodne dělat balet, musí být totální maniak.

46 BACH for ALL (Jakub Kydlíček, Jan Průša)
O novém festivalu na české hudební scéně.

48 Ohlasy, ozvěny, konfrontace (Vlasta Reittererová)
O proměnlivém a pomíjivém umění.

52 Kritiky

56 Už víte, co budete dělat na podzim? (Lenka Šaldová)
Aneb ředitelka zve na představení festivalu Opera 2017.

58 Milli Janatková: Předat posluchačům příběh (Tomáš S. Polívka)
Zkoušela improvising i latinu, klasický zpěv studovala na Universidade de Évora. Na letošním druhém albu Mým kořenům ji slyšíme s jazzovými hudebníky.

60 Matt Fripp: Propagace jazzových kapel v kostce (Anna Mašátová)
S hudebním agentem a manažerem o kladných i záporných stránkách hudebního byznysu.

62 Procházka po zaniklých jazzových klubech (Milan Tesař)
„Kdo to všechno spolkl a nezadávil se, mohl si pěstovat, cvičit a tříbit svou hudbu a za to to vše stálo. Teď je ale načase zapomenout.“

64 Balkansambel: Jak ven z balkánské šlamastiky (Jiří Moravčík)
Důvěra v žilinskou dechovku Balkansambel se bohatě vyplatí.

66 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.