čtvrtek, 27. duben 2017

Harmonie 5/2017

Napsal(a) 

Harmonie 5/2017 Harmonie 5/2017

Kritizovat – to je usvědčit autora, že to nedělá tak,

jak bych to udělal já, kdybych to dovedl.

Karel Čapek

Milý čtenáři,

s květnem se blíží konec koncertní sezony a zároveň začíná období velkých hudebních festivalů. Pro milovníka hudby, jenž touží slyšet netradiční dramaturgii, mimořádné projekty, objevovat neznámé, nebo aspoň setkat se přímo s mistrovstvím umělců, které zná jen z nahrávek nebo z internetových serverů, to bývá časově i finančně náročné, pro kritiky, kteří se snaží psát nebo hovořit o hudbě, je to doba hektická, pro některé drtivá. Festivalová šňůra začíná Pražským jarem, pokračuje Janáčkovým májem, Smetanovou Litomyšlí, Concentem Moraviae, Letními slavnostmi staré hudby, Českým Krumlovem, Dvořákovou Prahou, Lípou Musica, Operou 2017, Svatováclavským hudebním festivalem a končí Strunami podzimu. A to není zdaleka vše. Ledaskdo si rád odskočí k Prague Proms (letos Ute Lemper) nebo k menším festivalům, jako jsou třeba Pardubické hudební jaro, Znojmo, mahlerovská Jihlava, Theatrum Kuks, Špilberk, Třeboňská nokturna, Hudební fórum Hradec Králové… Není divu, že kritik je někdy notně unaven, ba dezorientován…

Festivalová nabídka je tak bohatá, že je někdy skutečně těžké vybrat si. Zastavím se hned u prvních dvou položek. Když u Pražského jara přeletím ekipu slavných jmen – Barenboim, Christie, Damrau, Vengerov, Lisiecki, Lindsey, Penderecki…, napjatě očekávám provedení Šostakovičovy Symfonie Babij jar, Schnittkeho Faustovské kantáty, ouvertury Josefa Špačka a Lukáše Vondráčka nebo nokturna cellisty Tomáše Jamníka a akordeonisty Froda Haltliho. Janáčkův máj bude moci zažít podobnou sborovou apoteózu jako před časem Praha – Martinů Horu tří světel a Stravinského Svatbu s Pražským filharmonickým sborem. A jako bonus Szymanowského Harnasii, tentokrát s filharmonickým sborem z Brna.

Březnové vydání přálo houslím, dubnové violoncellu, v květnu narýsoval výraznou linii klavír – Alexander Lonquich a Polina Osetinskaja. Co je spojuje? Mám pocit, že nevšedně osobitý pohled na interpretovanou hudbu, neokázalá emocionalita a nehvězdnost. Přitom oba dva by mohli klidně stát na stejném stupínku jako například mediální dravec Lang Lang. Další ediční nití, která bohatě protkala májové vydání časopisu, jsou děti, respektive práce s dětmi a prezentace jejich umu a nadšení. Květen je totiž dějištěm třídenního pražského festivalu Struny dětem a celorepublikové show základních uměleckých škol. Reflexe, jaké přinášíme, jinde nenajdete.

Bylo by škoda, kdyby se ocitli ve stínu další umělci – jubilant Philippe Herreweghe, debutant Pražského jara Jonathon Heyward, varhaník a improvizátor Jaroslav Tůma a jeden z nejvýraznějších hlasů současnosti – tenorista Lawrence Brownlee. Bohatý je opět jazz: trumpetista Arve Henriksen, saxofonista Ben Wendel nebo islámské inspirace v jazzu. Obzvláštní potěšení pak mám z počátku série vzpomínek cembalistky Zuzany Růžičkové.

Prvního máje, půjdem do háje.

Luboš Stehlík

vychází 28. 4. 2017

elektronické vydání

zveřejněné články z Harmonie 5/2017

obsah

3 Příběhy v tónině života (Jiří Vejvoda)
Své příběhy, poutavé a v souvislostech nejednou paradoxní, mají nejenom hudebníci, ale také budovy…

6 Křehká klavírní intimita Alexandera Lonquiche na Pražském jaru (Magdalena Nováčková)
Tři pražské tváře německého klavíristy.

10 Lawrence Brownlee: Co můžeš změnit, to změň (Jiří Vejvoda)
„Líp zpívej, víc si věř, zlepšuj kontakt s publikem. To zvládneš. Ale na to, že jsi malého vzrůstu a tmavé barvy pleti, zapomeň, protože s tím nic nenaděláš.“

14 Jonathon Heyward na Pražském jaru (Petr Veber)
O školství, debutech a vítězství Besançonu.

18 Polina Osetinskaja: Cesta zázračného dítěte k dospělosti (Vítězslav Mikeš)
Kdysi zázračné dítě řízené despotickou rukou otcovou, dnes vyzrálá a vyrovnaná osobnost, koncertující po celém světě. V květnu v Brně.

21 O dni, kdy ZUŠky vyjdou do ulic (Michaela Vostřelová)
S Irenou Pohl Houkalovou o tom, jak se dá zkoordinovat 355 škol v jednom květnovém dni.

24 Na těžkou dobu, na lehkou dobu 1 (Michaela Vostřelová)
Když člověk dostane šabatovou duši.

30 Struny dětem (Luboš Stehlík)
Šest let byly doplňkem Strun podzimu. Vloni se osamostatnily a letos se kvůli obrovskému zájmu veřejnosti budou konat kromě podzimu i na jaře.

34 Ad fontes musices/K pramenům hudby (Eliška Baťová)
Nově objevený český rukopis z doby krále Jiřího.

36 Francisextet (Irena Černíčková)
Začátky s Poulencem, potkávání v Českých Budějovicích a Danza del diavolo jako tečka.

40 Historické vazby vnímáme citlivě (Markéta Jůzová)
S předsedou Vídeňské filharmonie Andreasem Grossbauerem.

44 Philippe Herreweghe (Mirek Černý)
Vážnou hudbu vidí jako budovu, kterou každá generace dostavuje a dává jí svoji vlastní podobu.

46 Improvizace jako komentáře (Luboš Stehlík)
Co čeká 22. června návštěvníka Kapitulního kostela Povýšení sv. Kříže v Litomyšli? O tom a o dalších tématech hovoří varhaník Jaroslav Tůma.

48 Ohlasy, ozvěny, konfrontace (Vlasta Reittererová)
O umění malém a velkém.

54 Svět opery

56 Ben Wendel: Jazz je třeba dělat s pokorou (Zdeněk Přidal)
Jeho hudba prý v sobě obsahuje poselství Johanna Sebastiana Bacha, Björk i Thelonia Monka.

58 Jazz ve jménu Alláha (Milan Tesař)
Ačkoli se jazz zrodil ve světském prostředí, jeho tvůrci byli a jsou často lidé hluboce duchovně založení. A nejen křesťanství jazzmany inspiruje.

60 Arve Henriksen: Jít do toho s čistou hlavou (DJ Mobley)
S hloubavým norským hudebníkem o jeho hudební filosofii, inspiraci a sklonech k žánrovým přesahům.

62 B-Side Band po první dekádě (Tomáš S. Polívka)
Na první dekádu existence brněnské kapely, shrnutou také na albu nazvaném prostě a výstižně 10 let, vzpomíná kapelník Josef Buchta.

64 Fanfare Ciocărlia: Nejrychlejší dechovka pod sluncem (Dan Sywala, Nicholas Roy Arthofer)
Rozhovor se zakládajícím členem, který neumí anglicky a proto mu překládá manažer Henry Ernst, který kapelu před dvěma desítkami let objevil v zapadlé romské vesnici.

65 Recenze

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.