Český jazzový klavírista, skladatel a pedagog Karel Růžička včera zemřel ve věku 76 let. Během své kariéry působil v orchestru Divadla Semafor, který vedl Ferdinand Havlík, druhou půlku šedesátých let strávil z popudu Karla Krautgartnera v Jazzovém orchestru Československého rozhlasu. V sedmdesátých letech hrál v souboru Jazz Celula s Laca Decziho, později se souborem SHQ Karla Velebného. Zároveň s tím velmi často pohostinsky vystupoval i nahrával s mnoha předními jazzovými sólisty (Rudolf Dašek, George Mraz, Jiří Stivín, Rudolf Rokl) a orchestry (Pražský bigband Milana Svobody, Orchestr Gustava Broma, finským a dánským rozhlasovým orchestrem atd. apod.).
Karel Růžička patřil mezi hudebníky, kteří často spojovali ve své tvorbě principy jazzu a klasické hudby. „Spíše to samo vyplynulo. Ačkoli jsem si myslel, že spojení těchto dvou oblastí může mít dobrý výsledek. Chtěl jsem jen, aby jazzová muzika do sebe nasála fundament, aby bylo slyšet, že stojí na pevných principech. Říkal jsem si, že je třeba posunout její vnímání z oblasti zábavné do vyšších sfér. Proto jsem se snažil i o věci, které byly úplně mimo jazz,“ řekl v rozhovoru ke svým sedmdesátinám. „Myslím, že soudobá hudba se dostala do situace, kdy jí chybí zájem posluchačů. Prvotní poslání hudby je určitě lidi potěšit a když to nedokáže, je na slepé koleji. A nemyslím potěšit jen ve smyslu, že navodí pohodu a legraci. Hudba může být velmi hluboká a umí člověku dodat energii. Moderní skladby jsou ovšem často taková zvláštní konstrukce, nemůžu si pomoci. Při poslechu se snažím o pochopení, což se může podařit, avšak i když struktuře porozumím, nevím, zda je to dostačující pro niterný prožitek.“
Karel Růžička vyučoval skladbu a hru na klavír na Konzervatoři Jaroslava Ježka a na Akademii múzických umění v Praze. Byl ředitelem Letní jazzové dílny Karla Velebného ve Frýdlantě.
