Přes úžinu Øresund vede téměř osm kilometrů dlouhý most, který již devatenáct let spojuje Švédsko a Dánsko. Novou hudbu těchto dvou severských zemí v českých premiérách uvede v úterý 10. prosince v Anežském klášteře Orchestr BERG. Vedle toho zazní novinka pětadvacetiletého českého skladatele Iana Mikysky.
Bent Sørensen, dánský skladatel a držitel prestižní Grawemeyerovy ceny za rok 2018, je známý tím, že se programově vyhýbá elektronice. Jeho hudba je jemná a plná poetiky. Skladba Pantomime – Papillons (2014) pro klavír a ansámbl je součástí trilogie Papillons. Ve všech třech částech trilogie je stejný part pro klavír, jiná je hudba, která klavíristu obklopuje, a pořadí jednotlivých sedmi částí. „Vnímám to jako inspiraci filmem. Dalo by se říct, že jde o stejný příběh (klavírní part), vyprávěný třemi různými způsoby, a zároveň tři různé příběhy vyprávěné stejným člověkem (klavíristou),“ uvádí skladatel. „Pantomime je plná příběhů beze slov – jsou nejen v jednotlivých částech, ale probíhají i skrze celou skladbu. Jako obvykle mne název napadl ve chvíli, kdy jsem začal komponovat. Když klavír na začátku hraje melodie do zvuku smyčců, viděl jsem okamžitě obraz němých filmů a pantomimy,“ doplňuje Sørensen. Sólový part v jeho klavírním koncertu přednese Stanislav Gallin.
Švédsko zastoupí svou hudbou Jesper Nordin, který naopak s elektronikou experimentuje mimořádně rád. A nejen s ní – Orchestr BERG uvede jeho kompletní trilogii Pendants, v níž vedle živé elektroniky rozeznívá zavěšené bicí nástroje za pomoci vibrací, visících gumových míčků nebo vytváří jakési domino ze zvonků na provázcích. Vedle toho zazní v premiéře Nehybnost (Malostranská ticha) pětadvacetiletého Iana Mikysky. Ten skladbu studoval v Londýně i Berlíně a do Prahy se vrátil, aby tu pokračoval ve studiu divadelní režie na katedře alternativního divadla.
„Přechod z pohybu do nehybnosti. Ticho terénní nahrávky, ticho digitální, elektromagnetické, koncertní, dirigované a nehybné. Chůze a setrvání. Rozdíl mezi tím udělat pauzu a přestat. Základ skladby tvoří dvě terénní nahrávky pořízené za chůze. Obě začínají na Malostranském náměstí. Jedna končí u vzduchotechnické komory Muzea Kampa a druhá na úpatí Petřína za německým velvyslanectvím. Určují průběh celé skladby: jednak plynulým přechodem z hluku do ticha, druhak zpomalujícím se rytmem chůze, které tvoří základ i pro tempo skladby,“ říká Ian Mikyska.
