Sir Simon Rattle byl jmenován novým šéfdirigentem Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu. Nastoupí v sezoně 2023/2024 a měl by u něj setrvat po dobu pěti let. V roce 2023 mu zároveň skončí funkční období u London Symphony Orchestra, kde zůstane jako emeritní dirigent.
Rattle se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu spolupracoval v poslední době často, provedli společně Wagnerovo Zlato Rýna, Valkýru, nahráli Mahlerovu Das Lied von der Erde. „S potěšením přijímám pozici šéfdirigenta Symfonického orchestru a sboru Bavorského rozhlasu. Je pro mě ctí nastoupit na toto místo po Marisi Jansonsovi a těším se na mnoho společných let s těmito báječnými hudebníky. Moje důvody k přijetí této pozice jsou veskrze osobní. Umožní mi to být blíže k domovu a mít tak ve větší rovnováze pracovní a rodinný život, abych tu mohl být smysluplným způsobem pro svoje děti. Miluji London Syphony Orchestra, zůstávám mu i nadále oddaný a těším se na naše společné plány v příštích letech,“ řekl ke svému jmenování Simon Rattle.
Intendant Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu Ulrich Wilhelm řekl, že Simon Rattle bude tím nejlepším pokračovatelem Marise Jansonse: „Náš orchestr a sbor se ohromně těší na rozvíjení umělecké koncepce v nové koncertní hale v mnichovské čtvrti Werksviertel Mitte. Simon Rattle umí jedinečným způsobem hledat nové cesty jak přinášet lidem radost skrze hudbu. Proto vidím jeho jmenování jako důležitý signál a důkaz toho, že se můžeme těšit na budoucnost, obzvlášť v časech, kdy umění čelí nepředstavitelným výzvám spojeným s probíhající pandemií.“
Simon Rattle bude šestým šéfdirigentem v historii orchestru, který byl založen v roce 1949. Před ním na pozici šéfdirigenta působili Eugen Jochum, Rafael Kubelík, Sir Colin Davis, Lorin Maazel a Mariss Jansons.
Rattle prý slyšel bavorský rozhlasový orchestr poprvé v říjnu 1970, když s ním Rafael Kubelík přijel do Liverpoolu, aby zde zahrál Beethovenovu Devátou: „Návštěva tohoto koncertu mi změnila život,“ říká Rattle. „Už předtím jsem byl Kubelíkovým fanouškem a orchestr jsem znal z mnoha nahrávek, které jsem si kupoval. Ale návštěva orchestru v Liverpoolu udělala na teenagera, který si přál stát se dirigentem, hluboký dojem – bylo fantastické zažit na vlastní kůži úžasně symbiotický vztah mezi dirigentem a hráči, jejich jednotu v koncepci i filosofii a zároveň prostou radost, která z hudebníků vyzařovala. Tento koncert se pro mě stal jakýmsi měřítkem, cílem, o který by hudebníci měli usilovat. Když jsem potom v roce 2010 stál poprvé před tímto orchestrem, cítil jsem přesně téhož ducha, i když z Kubelíkových časů zůstalo v orchestru už jen několik hráčů. Kubelík prostě nějakým způsobem určil tón, atmosféru flexibilního, rafinovaného muzicírování s láskou – kvalit, které postupem času rostly v rukou velkých dirigentů a dosáhly vrcholu díky mému příteli, kterého velice postrádám – Marisi Jansonsovi.“
