V Pražském komorním baletu v těchto dnech vrcholí zkoušky nového komponovaného večera s názvem Mysterium času. Autory choreografií jsou Ondřej Vinklát, Marek Svobodník a Hana Polanská Turečková. Jejich pohledy na fenomén času se střetnou na jevišti pražského Divadla na Vinohradech už příští neděli. V divadle, v němž je Pražský komorní balet od stávající sezóny stálým hostem, si představení 18. prosince 2016 od 19 hodin odbude svou premiéru.
Choreografové, kteří dostali volnou ruku, aby zpracovali téma času, všichni tvořili na hudbu českých skladatelů. Vznikla tak tři originální a velmi rozdílná díla, co se pojetí i provedení týče. Inspirací pro nejnovější choreografii Ondřeje Vinkláta, duet muže a ženy nazvaný Teď², byla prchavost okamžiku. „Zajímá mě okamžik. Teď. Teď je teď a teď už je minulostí,“ říká. „Zdá se to být prchavé, ale pokud tím budeme žít, prchavé to nebude. Díváme se do minulosti a snažíme se zjistit, co bude v budoucnu. Dost často se tím díváním ale necháme příliš strhnout a přítomnost je pak fuč. Zajímají mě také důsledky našeho chování a činů. Kam všechno směřuje?“ Autorem hudby, která vznikla speciálně pro tento večer, je mladý skladatel, absolvent Pražské konzervatoře Marek Pavlíček.
Marek Svobodník připravil na motivy básně Edgara Allana Poea Havran taneční grotesku s názvem Chvilka POEzie. Autor vsadil na černý humor a jeho dvacetiminutové dílo tak baví a mrazí zároveň. „Látka, kterou jsem si vybral, je de facto horor,“ říká. „A v hororu jde vždycky o čas. Vy víte, že se ta či ona věc stane, otázkou je ale kdy? Koncept Poeovy básně Havran jsem transponoval do černé grotesky, komiksu, situačně až absurdního humoru tvrdšího ražení, avšak s určitou dávkou poezie.“ Volba hudby padla v jeho případě na Jaroslava Ježka a Bedřicha Nikodéma. V úvodu bude uveden také krátký film Marka Svobodníka, který choreografii doprovodí.
Večer uzavře dílo, které vytvořila Hana Polanská Turečková na nadčasovou skladbu Miloslava Kabeláče Mysterium času. Není nijak rozdělena na sóla a duety, sborové či sólové party. Jde o práci skupiny, celkem sedmi tanečníků. „Zabývám se filozofií, literaturou, historií tance a umění nebo psychoanalýzou – souvislostmi, které mě obohacují. Mnohem důležitější než tanec jako pouhé řazení jednoho pohybu za druhým je pro mě koncept a struktura díla,“ říká autorka. „Propracovaná struktura mé nové choreografie precizním způsobem využívá práci těl v prostoru a tím ladí s výrazným rytmem skladby a geometricky pojatými kostýmy. Pohybem sleduji hudební strukturu díla. Tu tvoří mohutně vyklenutá oblouková forma se stále drobnějšími rytmickými hodnotami jak v dynamice, tak ve vystupňování hustoty orchestrální sazby.“
