Genetický kód vědomí v prázdném prostoru je dalším projektem z cyklu Prague Music Performance / LiveArt. Tentokrát se v něm spojí 18. října na pražské Novoměstské radnici sochař Aleš Hnízdil, choreografka a tanečnice Hana Polanská Turečková a klavírista Jan Bartoš.
„Naše schopnost identifikace s prostorem tady na zemi i s prostorem ve vesmíru je dána naší schopností zjitřeného vědomí a se schopností soucítění bez limitu času. Tak vzniká rozšířené vědomí, které nás bytostně obohacuje. Genetický kód vědomí v prostoru existuje nezávisle na naší fyzické přítomnosti jedinců i celého lidstva. Je přítomen v prostoru nezávisle na existenci naší země nebo naší sluneční soustavy. Je součástí procesů vzniku a zániku všech kosmických planet, těles i součástí zrození nového života kdekoli v prostoru. Neustálý proces proměny vědomí nás přenáší z minulosti do budoucnosti bez limitů vlastní přítomné existence. I bez vymezení konkrétním prostorem a ohraničení vnímání lineárnosti času. Jsme součástí nikdy nezačínajícího a nikdy nekončícího cyklického procesu přítomnosti trvání genetického kódu hmoty, prázdna a vědomí v prostoru,“ uvádí organizátoři.
Tvorba Aleše Hnízdila je založena na meditativním vnímání prostoru. Tento aspekt se prolíná celou jeho tvorbou. Lze ho vnímat již v 80. letech, kdy prostorové linie nesly z části znaky lidských postav ve vyprázdněných siluetách, konfrontovaných s hmotou a prostorem. Hledání vnitřních poloh, vnímání existence člověka v rovinách pocitů a myšlenkových proudů vedlo Hnízdila k používání stále jednodušších forem. Linie v prostoru se mu stala záznamem lidské energie, pamětí existence lidí, kteří již nežijí, jejichž energie se v nehmotné formě přenáší z člověka na člověka a ve své podstatě se nikdy neztrácí. V roce 1979 absolvoval v sochařském ateliéru AVU v Praze. V současnosti vedle svoji výtvarné práce působí také jako docent na Katedře zahradní a krajinné architektury na ČZU.
