Chvála stvoření poprvé. SOČR uvede 6. symfonii Pavla Zemka Nováka

Na objednávku SOČRu zkomponoval Pavel Zemek Novák svou 6. symfonii „Chvála stvoření“ na text Františka z Assisi. Jeho vokální složku dramaturgie svěřila dámám z Pražského filharmonického sboru, které vystoupí i v další skladbě večera, zřídka uváděné kantátě La Damoiselle élue teprve šestadvacetiletého Clauda Debussyho, a to společně se sólistkami Lucií Silkenovou a Kateřinou Jalovcovou. Na závěr pak provede SOČR se svým hlavním hostujícím dirigentem Tomášem Braunerem hudbu Stravinského baletu Petruška. Koncert se uskuteční ve Dvořákově síni Rudolfina v pondělí 6. února od 19.30 hodin. Přímý přenos vysílá ČRo Vltava.

„Velmi kreativním způsobem pracuje s jednohlasem, o čemž svědčí i to, že jeho hudba je zvukově nesmírně bohatá a soudě podle rozpracované partitury, kterou mi nedávno ukazoval, také velice barevná. Já ho pokládám za jednoho z nejoriginálnějších českých skladatelů současnosti. Přitom je to velmi skromný člověk ponořený do hudby, duchovně založený. Vzdáleně mi připomíná, jestli si mohu pomoci takovou paralelou, Bohuslava Reynka. Žije trochu v ústraní, nemá mobil a moc nepoužívá ani e-mail. Dělá si svoje, jakoby nedbal na aktuální trendy, nicméně studoval u George Benjamina v Londýně a Gérarda Griseyho v Paříži a umělecky je v kontaktu s děním ve světě,“ řekl o Pavlu Zemku Novákovi v rozhovoru pro Harmonii dramaturg orchestru Josef Třeštík.

Lucie Silkenová

 Skladatel Otomar Kvěch o svém kolegovi v programové brožuře uvádí: „Pavel Zemek Novák vystudoval v letech 1971–77 na brněnské konzervatoři hru na hoboj a kompozici, dále byl posluchačem JAMU, kde se stal v oboru hoboj žákem V. Winklera a v kompozici M. Ištvana. Pokračoval pak ještě v postgraduálním studiu teorie skladby. Zúčastnil studijních pobytů na prestižních zahraničních školách (Royal College of Music v Londýně, Conservatoire national supérieur de Paris). Nejprve působil jako hobojista. Od roku 1989 vyučuje kompozici na Konzervatoři Brno a zároveň působí jako pedagog na kurzech v tuzemsku i cizině. Velkou pozornost budí Zemkovo dílo zejména ve Velké Británii. Ve spolupráci s klavíristou Williamem Howardem vytvořil cyklus 24 preludií a fug; aktuálně se rodí jeho druhý díl. Za svá díla obdržel skladatel řadu ocenění. Společným jmenovatelem jeho tvorby je duchovní neliturgická hudba, která odkazuje zejména ke katolickým kořenům. Specifikem P. Z. Nováka je monofonní metoda skládání. Unisono, které nese výrazné vlivy gregoriánského chorálu, je založeno na odstranění disonancí, které se podle Zemka v avantgardní hudbě 20. století nadužívají.

Ke své nové symfonii, zkomponované na objednávku SOČRu, napsal: Jedním z rysů formové stavby 6. symfonie (2016) je hledání v oblasti hudebního času. Jeho základem je výrazná dynamičnost a dvouvrstevnatost: pro linii směřující k „bezčasovosti“ je charakteristická symbolika čísla 12, druhá vrstva se odlišuje drobnými rytmickými hodnotami. Symboliku doplňuje číslo 3: partitura je protkaná tříčlennými melodicko-rytmickými tvary. Prolínání těchto dvou vrstev je zřetelné již ve vstupu a doznívá v samotném závěru. Unisonová technika symfonie představuje hranice možné komplexnosti: ta se odráží až v devíti různých časových vrstvách (začátek 2. věty), melodická linie se rozeznívá v širokém tónovém prostoru a vytváří barevnou polyfonii – téměř každý z nástrojů nebo nástrojových skupin má své vlastní řešení fráze. Unisono odstraňuje disonanci z vertikály. Závěr symfonie je doplněn o parafonii, ranou formu kvartového organa. Text zhudebněného Chvalozpěvu stvoření je v českém překladu (P. Bonaventura, OFCap.), který může přiblížit snahu sv. Františka z Assisi o srozumitelnost veršů v dobové piemontštině. Hudební zpracování zdůrazňuje bohatství a pestrost originálu, svou komplexností však přesahuje rámec hymnu a má obecnější titul Chvála stvoření. Z pohybu formy, ze všech barev, prostorů a časů, ze všech obav, nejistot a nadějí zaznívá chvála Stvořitele a jeho stvoření.“

Sdílet článek: